Příprava dítěte na styk s druhým rodičem

Ve většině rozsudků o úpravě péče nebo styku se objevuje formulka, která ukládá rodiči “připravit dítě na styk či péči u druhého rodiče”. Obsah pojmu řádná příprava ale není ani zákonem, ani judikaturou definován a to vede k řadě sporů. Zeptali jsme se RNDr. Pavla Rusého, předsedy odborové organizace LIBERI, jejímž cílem je ochrana práv dětí a rodičů, jak si pojem řádné přípravy vysvětlit a jak se sporům vyhnout.

O jaká zákonná ustanovení se pojem “řádná příprava” opírá?

Oporu pro řádnou přípravu najdeme v § 889 občanského zákoníku, kde je rodičům uloženo toto: „Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje.“ Tuto povinnost je třeba posuzovat i v kontextu rozdělení práv a povinností rodičů, tedy v právním režimu výchovy a péče, z něhož se odvozují povinnosti každého z rodičů ohledně materiálního zajištění dítěte a jeho potřeb.

Rodič, který má dítě v péči (lhostejno, zda ve výlučné, střídavé nebo společné) má vůči dítěti povinnosti, musí jej zabezpečit jak po výchovné, tak materiální stránce tak, aby dítě mělo v zásadě stejnou životní úroveň jako rodič.

Rodič, který byl soudním rozhodnutím zbaven povinnosti pečovat tím, že dítě bylo svěřeno do péče druhého rodiče, povinnost k materiálnímu zabezpečení nemá.

Jaké povinnosti při řádné přípravě tedy má pečující rodič a stýkající se rodič?

Pečující rodič je povinen poskytnout stýkajícímu se rodiči na bezproblémové uskutečnění tzv. styku veškeré materiální zajištění, aby styk mohl proběhnout hladce a ve prospěch dítěte, a to i v případě, kdy stýkající se rodič nebude chtít dobrovolně sám materiální zabezpečení zajistit. Pečující rodič není ale povinen poskytovat vybavení, které pro dítě nemá.

Naproti tomu stýkající se rodič nemá z hlediska materiální přípravy povinnost žádnou. Jeho právo styku nezávisí ani na tom, zda je schopen dítěti uvařit, tedy má právo požadovat i toto zajištění stravy na pečujícím rodiči. Stýkající se rodič ale má za povinnost s dostatečným předstihem pečujícímu rodiči sdělit plánovaný program a požadované vybavení.

Oba rodiče, tedy pečující a stýkající se, ale mají společnou povinnost řádné psychické přípravy, tedy působit výchovně na dítě tak, aby styk s druhým rodičem, případně péči u druhého rodiče, přijímalo pozitivně. Nicméně tato povinnost je již judikaturou limitována, kdy nelze klást za vinu připravujícímu rodiči, když se jeho působení nesetká u dítěte s pozitivní odezvou. Dalo by se říct, že musí splnit povinnost dítě psychicky připravovat, ale není možné po něm žádat, aby dítě bylo psychicky připraveno, protože to už může být mimo kontrolu tohoto rodiče.

Poslední dobou se častěji setkáváme s širokými úpravami tzv. styku, i tři dny za týden. Jak je to s řádnou přípravou v situaci, kdy dítě u stýkajícího se rodiče běžně přespává, připravuje se do školy, pravidelně jí, chodí na kroužky?

Takové úpravy považuji za nezákonné, protože fakticky stýkajícímu se rodiči ukládají povinnost péče, i když jí tento rodič byl svěřením do péče druhého rodiče zbaven. Výlučná péče by měla být omezena na případy, kdy se stýkající rodič skutečně s dítětem pouze stýká, nestará se o dítě pravidelně, ale jen jak chce. Ale jakmile u něj přespává, připravuje se do školy, nebo dokonce v době styku chodí do školy či školky, nejedná se o styk, ale o péči. Styk je ze zákona právem osobním, což znamená, že rodič s právem styku by neměl dítě svěřit do péče ani další osobě, ale ani instituci (škole). Pro takové případy by soudy měly bez výjimky využívat právní formu střídavé péče, protože fakticky jde o střídání se rodičů v péči, bez ohledu na to, kolik péče který rodič obstará. A s tím souvisí i režim řádné materiální přípravy.

Jak se tedy liší povinnost řádné přípravy při výlučné a střídavé péči?

Zcela zásadně. Jelikož při střídavé péči mají oba rodiče povinnost péče, nemohou po druhém rodiči požadovat takové zajištění, které je pečující rodič povinen mít pro zajištění své péče. Prakticky se v takovém případě řádná příprava zužuje na psychickou přípravu a poskytnutí vybavení, které dítě používá u obou rodičů. To jsou nejčastěji školní pomůcky, ale často i mobilní telefony, počítač, případně i dražší sportovní vybavení. Z toho plyne, že v právní úpravě střídavou péčí by „baťůžek“ dítěte měl být o dost prázdnější než „baťůžek“ dítěte ve výlučné péči se stykem.

Co když u jednoho rodiče má dítě ve střídavé péči třeba snowboard a u druhého ne, ale chtělo by si ho k druhému rodiči vzít?

Zákon tyto věci detailně neřeší, takže je potřeba vyjít z obecných pravidel o jmění. Je-li snowboard dítěte, pak se jedná o jeho jmění a o jmění dítěte rozhodují rodiče společně, bez ohledu na to, kdo toto jmění pořídil. Je to stejné jako u úspor, i pokud spoří dítěti jen jeden rodič, přesto o nakládání s nimi rozhodují rodiče oba. Tedy rodič, který má pro dítě snowboard, je povinen jej dítěti poskytnout i pro dobu péče druhého rodiče. Poněkud odlišná situace je v případě, pokud snowboard v domácnosti prvního rodiče je, ale patří třeba polorodému sourozenci. Pak nárok na jeho zapůjčení druhý rodič nemá. Bohužel opět je to o schopnosti rodičů se povznést nad osobní spory a postupovat tak, aby dítě bylo spokojené. Ve své praxi jsem se setkal s případem, kdy matka prohlásila bábovičky za svůj osobní majetek, aby je nemusela otci vydat, když je v daném okamžiku neměl.

Jak by rodiče měli postupovat v případě, když dítě nějakou hodnotnější věc nedostalo ani od matky, ani od otce, ale třeba od prarodičů?

V tomto případě platí, že jde o dar dítěti, tedy jmění dítěte, o jehož správě rozhodují oba rodiče. Tedy na vyžádání by takové vybavení mělo být druhému rodiči poskytnuto.

Jak by měl rodič postupovat, když druhý rodič neplní povinnost řádné přípravy a dítěti věci na styk nebo péči neposkytne?

Je možné podat návrh na výkon rozhodnutí na plnění povinnosti řádné přípravy, případně s návrhem pokuty. Pokud taková pokuta bude uložena, může ji oprávněný rodič od soudu získat na financování potřeb dítěte. Pokud např. matka odmítne poskytovat sportovní vybavení dítěti, otec může podat návrh na výkon rozhodnutí, soud uložit matce pokutu, otec toto sportovní vybavení může zakoupit a požádat soud o proplacení tohoto nákupu z pokuty. Tento postup se používá ale nepříliš často, soudy jsou v tomto směru mnohdy na straně rodiče, který vybavení neposkytuje. Ale jsou případy, kdy stýkající se rodič se domohl proplacení některých nákladů péče o dítě právě z pokut za výkon rozhodnutí.

Autorem RNDr. Pavel Rusý, převzato z webového portálu Stridavka.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *