Pohled soudce ústavního soudu s mnohaletými zkušenostmi z opatrovnických sporů

Iniciativa Reverzní výživné děkuje společnosti Aliaves&Co.,a.s. (http://www.aliaves.cz/) za možnost zúčastnit se 25.11.2016 semináře „Soudní řízení o úpravu poměrů dítěte v případě rozvodu či rozchodu rodičů“, vedeného soudcem Ústavního soudu JUDr. Jaromírem Jirsou.

Obsahem semináře bylo:

  • komu bude dítě svěřeno do výchovy,
  • jaké bude výživné,
  • jak bude upraven styk rodičů s dětmi,
  • jak se řeší situace, kdy je dítě ohrožováno násilím mezi rodiči,
  • OSPOD a jeho výkon funkce kolizního opatrovníka,

Této osnovy jsme se však příliš nedrželi a pana doktora jsme zasypávali dotazy z praxe advokátů, metodik OSPODů a z ekonomické oblasti z pohledu stanovování příjmů a stanovování výše výživného.

Za iniciativu Reverzní výživné souhlasíme s apelem pana soudce na advokáty, OSPOD, ale i soudy, aby rodiče pozitivně motivovali k dohodám.

Dále souhlasíme s tím, že by soudy měly brát v úvahu potřeby dalších dětí povinného i oprávněného rodiče, stejně jako i příjmy dalšího manžela/partnera rodiče či příjmy prarodičů.

Naopak nemůžeme souhlasit s tvrzením, že každý si v dnešní době může vydělat, kdy je toto tvrzení směřováno výhradně na stranu rodiče povinného. V této souvislosti bychom rádi připomněli, že je médii uváděno, že dluh na výživném dosahuje 13 miliard Kč, ročně je pro neplacení výživného odsouzeno přes 10 tisíc rodičů a současně je milion lidí v exekuci a 330 tis. z nich má více jak 3 exekuce.

One thought on “Pohled soudce ústavního soudu s mnohaletými zkušenostmi z opatrovnických sporů

  1. Vy si ani neuvědomujete, jak dokonale jste popsali ten hlavní problém: Soudce ÚS by měl pořádat semináře na téma vztahu vyživovací povinnosti a ústavně zaručených práv, konkrétně článek 4 Listiny. Namísto toho radí, jak tato základní práva porušovat na základě svých letitých zkušeností. “Soudy by měly brát v úvahu potřeby dalších dětí povinného..” – to znamená, že neberou, že jsou současně porušovány čl. 4 odst. 1 i čl. 4 odst. 3, tj. nejsou žádným způsobem stanoveny meze povinnosti, kterou každý soudce stanovuje, jak se mu zlíbí. Současná právní úprava je však pouze snahou o legalizaci předchozí soudcovské libovůle, kterou právě soudci Jirsa a takyústavní soudce Lichovník z pozice odborových vůdců (předsedové soudcovské unie) prolobovali parlamentem do NOZu a nyní ji vlastními těly brání. V právním státě však libovůli nelze uzákonit!
    A ten poslední odstavec, nemáte někde zápis, nezveřejníte? To je naprosté pohrdání Ústavou a ústavním pořádkem. Zákaz nucených prací a svobodná volba povolání jsou základní práva, která lze omezit (a nikoliv odepřít) pouze zákonem a pouze konkrétní zákon může konkrétní činnost VÝSLOVNĚ nařídit, anebo zakázat. Žádný soudce, ani soudce ÚS nemá právo stanovovat meze povinností a už vůbec ne meze základních práv. Jinými slovy, taková věc by mohla být součástí právního řádu totalitního právního státu, ale i tam by musela být napsána v zákoně!
    Bohužel, stejně jako dar má cenu dárce, ústavní soudci mají zřejmě hodnotu těch, kteří je do funkcí jmenovali. Za posledních 10 let se ÚS z mého pohledu odklonil od ochrany ústavnosti (lidově bych ji definoval jako pravidla nespravedlnosti pro všechny) k vytváření jakési vyšší lidové spravedlnosti. Vaše dámy byly u Jílkové, přítomná soudkyně jasně řekla, že nejsou pravidla, ale Ústava je deklarace pravidel!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *