ZAMĚSTNANCI/OSVČ – NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI STANOVENÍ VÝŽIVNÉHO A JEJICH ŘEŠENÍ – Cestovní náhrady část třetí

CESTOVNÍ NÁHRADY (stravné)

ZAMĚSTNANCI/OSVČ – NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI STAVENÍ VÝŽIVNÉHO A JEJICH ŘEŠENÍ

Bylo vám stanoveno výživné ve výši, kterou nejste schopni pravidelně platit? Je váš čistý měsíční příjem uvedený v rozhodnutí vyšší, než ten vypočítaný s použitím například této mzdové kalkulačky (www.finance.cz/dane-a-mzda/kalkulacky-a-aplikace/mzdovy-kalkulator/)? Tak právě pro vás tu je další možná chyba při stanovování čistého disponibilního příjmu rodič.

3) CESTOVNÍ NÁHRADY (stravné)

Cestovní náhrady v podobě stravného na tuzemských i zahraničních pracovních cestách jsou někdy rodiči započítávány do jeho čistého příjmu pro výpočet výživného. Čímž se mu zvyšuje čistý měsíční disponibilní příjem. Ne vždy však lze stravné posuzovat jako příjem zvyšující majetkovou hodnotu rodiče.

Pro princip výpočtu a stanovení náhrady zvýšených stravovacích výdajů uvádíme následující příklad:

Zaměstnance je svým zaměstnavatelem vyslán na tuzemskou pracovní cestu trvající 20 hod. Dle zákoníku práce mu tímto náleží stravné, dle směrnice zaměstnavatele, nejčastěji ve výši 132 Kč. Pokud však bylo dotyčnému poskytnuto jídlo v podobě snídaně, oběda či večeře, je třeba náhradu krátit. V případě, že zaměstnanci jsou bezplatně poskytnuty všechny tři jídla má v našem případě nárok na náhradu zvýšených stravovacích výdajů ve výši 33 Kč. Ale ani tyto prostředky nelze považovat jako příjem dotyčného.

Obdobně se postupuje v případě zahraniční pracovní cesty, kdy zaměstnanci přísluší zahraniční stravné v zahraniční měně a celkově v poměrně vysoké výši. Náhrada v podobě stravného se tak může například v případě pendlařů, prodejců a řidičů z povolání, jevit vedle mzdy svým objemem jako další zdroj příjmů. Zde je však nutno upozornit, že ne vždy lze k těmto financím takto přistupovat, přestože v některých případech se o příjem dotyčného jednat může.

Jak se bránit v případě, že toto ale není Váš případ a kde hledat pomoc?

  1. www.vyzivne.com
  2. Článek „Příjem, který není předmětem daně z příjmů, z pohledu soudu při stanovování čistého příjmu pro výpočet výživného“ v odborném časopisu Právo a rodina 7/2017

ZAMĚSTNANCI/OSVČ – NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI STAVENÍ VÝŽIVNÉHO A JEJICH ŘEŠENÍ – ČÁST 2

Bylo vám stanoveno výživné ve výši, kterou nejste schopni pravidelně platit? Je váš čistý měsíční příjem uvedený v rozhodnutí vyšší, než ten vypočítaný s použitím například této mzdové kalkulačky (www.finance.cz/dane-a-mzda/kalkulacky-a-aplikace/mzdovy-kalkulator/)? Tak právě pro vás tu je další možná chyba při stanovování čistého disponibilního příjmu rodič.

2) CESTOVNÍ NÁHRADY (jízdné)

Cestovní náhrady v podobě jízdného bývají započítávány do čistého příjmu rodiče. Ne vždy však lze cestovní náhrady, jako příjem zvyšující majetkovou hodnotu rodiče posuzovat.

Pro princip výpočtu a stanovení náhrady jízdních výdajů uvádíme následující příklad:

Zaměstnavatel vyšle zaměstnance na služební cestu jeho osobním automobilem.

Cesta Praha – Brno = (2×200 km) zaplacený benzín = 1500 Kč (33,90 Kč/l) spotřeba skutečná = 10,5 l/100 km kombinovaná spotřeba dle technického průkazu = 8 l/100 km

Zaměstnanec účtenku dodal od slunce v nečitelné podobě. Zaměstnavatel tedy vyplatil zaměstnanci náhradu jízdních výdajů s použitím průměrné ceny pohonných hmot danou vyhláškou č. 440/2016 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí pro rok 2017, ve výši 915 Kč (náhrada za spotřebované PHM dle technického průkazu 400 km * 8l/100 km * 28,6 Kč, již zde zaměstnanec oproti svým skutečným výdajům může tratit) a dále 1 560 Kč (náhrada za použití silničního motorového vozidla 400km * 3,9 Kč/km).

Zaměstnance se včas dostal na dané místo výkonu práce a odvezl další 2 kolegy. Aktuální stav jeho peněženky (náhrada za spotřebované PHM + náhrada za použití silničního motorového vozidla – útrata za PHM) = 915 Kč + 1 560 Kč – 1 500 Kč = 975 Kč. Tento příspěvek však není příjem daného zaměstnace, nýbrž náhrada za vynaložené náklady na pravidelnou prohlídku automobilu a výměny kapalin, opotřebení gum, opravy, dálniční známku aj. Zaměstnanec tak od zaměstnavatele nezískal žádný majetkový prospěch ale pouze náhradu za jím vynaložené aktuální či budoucí nutné výdaje.

V některých případech se však o příjem jednat může. Jak se bránit v případě, že toto ale není Váš případ a kde hledat pomoc?

  1. www.vyzivne.com
  2. Článek „Příjem, který není předmětem daně z příjmů, z pohledu soudu při stanovování čistého příjmu pro výpočet výživného“ v odborném časopisu Právo a rodina 7/2017

ZAMĚSTNANCI/OSVČ – NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI STAVENÍ VÝŽIVNÉHO A JEJICH ŘEŠENÍ

Bylo vám stanoveno výživné ve výši, kterou nejste schopni pravidelně platit? Je váš čistý měsíční příjem uvedený v rozhodnutí vyšší, než ten vypočítaný s použitím například této mzdové kalkulačky (www.finance.cz/dane-a-mzda/kalkulacky-a-aplikace/mzdovy-kalkulator/)? Tak právě pro vás připravujeme seriál možných chyb.

1) SLEVA NA DĚTI (daňové zvýhodnění, tj. sleva na dani či daňový bonus)

Nemalé problémy tak může způsobit přerozdělení daňového zvýhodnění na děti, které je v rozhodnutí započítáno do vašeho příjmu, ale samotným rozhodnutím soudu přechází nad rámec stanoveného výživného na stranu druhého rodiče. Daňové zvýhodnění na děti se stále zvyšuje. Následující tabulka ukazuje nárůst v jednotlivých letech.

za rok 2014 za rok 2015 za rok 2016 za rok 2017
Sleva na první dítě 13 404 Kč 13 404 Kč 13 404 Kč 13 404 Kč
Sleva na druhé dítě 13 404 Kč 15 804 Kč 17 004 Kč 19 404 Kč
Sleva na třetí a každé další dítě 13 404 Kč 17 004 Kč 20 604 Kč 24 204 Kč

 

Před rozchodem či rozvodem uplatňujete například roční slevu na 2 děti ve výši 32 808 Kč, která zvyšuje váš čistý měsíční disponibilní příjem o 2 734 Kč. Nárok na tuto slevu však ve výši 100 % ztrácíte při svěření dítěte do péče druhého rodiče, nebo v poměrné výši při svěření do střídavé. Váš příjem je tedy snížen nejen o pravidelné měsíční výživné, ale i o ztrátu daňového zvýhodnění na děti, se kterou se však v rozhodnutí samotném nepočítalo. To se citelně projeví ve vaší čisté měsíční disponibilní mzdě a může to být možný důsledek neschopnosti realizovat styk dětí s rodičem.

Kde hledat pomoc?

  1. www.vyzivne.com
  2. Článek „Spravedlivé výživné – výživné a reverzní výživné“ v odborném časopisu Rodinné listy 11/2016 str.36, poukazuje na faktické přerozdělení příjmu 33 % pro rodiče povinného a 67 % pro rodiče oprávněného s péčí o 2 děti s rozšířeným stykem 30 % času. Při neuvažování přeskupení daňového zvýhodnění na dvě děti a při použití doporučených tabulek paní doktorky Kovářové tak dojde k přerozdělení původního příjmu domácnosti v příkladu stanoveného na 37 tis. Kč (jedná se o čistý příjem vypočtený z mediánu mezd zveřejňovaného ČSÚ www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-3-ctvrtleti-2016) na 12 tis. Kč pro rodiče povinného a 25 tis. Kč pro rodiče oprávněného. Možným důsledkem tohoto přerozdělení pak může být to, že povinný rodič se nebude moci z finančních důvodů s dětmi stýkat.

KRÁSNÝ NOVÝ ROZVOD

Dva čeští soudci spustili nenápadnou reformu, která mění životy dětí z rozpadajících se rodin

Soudce Vladimír Polák a soudce Martin Beneš se začali věnovat oboru opatrovnictví. Mění životy dětí a dává jim to větší smysl, než se věnovat pro mnohé soudce lukrativnějšímu obchodnímu právu. Ve své praxi vychází z pravidel a postupů platných v jiných zemí, z cochemského systému a ze svých vlastních zkušeností. Každý z nich má svůj vlastní přístup, jejich výsledky jsou však srovnatelně výborné, co se množství uzavřených dohod a rychlosti soudního řízení týče. Jejich strategie je stejná. Rozhodně nechtějí poskytovat rodičům hřiště, kde po sobě budou házet špínu, útočit jeden na druhého a předhánět se v tom, kdo je lepší rodič.

Článek Časopisu Respektu 5.-11.6.2017

Za tři dny ji čeká maturita a pak přijímačky na vysokou školu. Při jejím výběru kromě svých zájmů přitom Klára Suchánková (19) zohledňovala ještě jedno neobvyklé kritérium. „Aby to nebylo v Brně,“ říká mladá žena důrazně. „Chci nechat tohle město za sebou a začít někde jinde.“

V moravské metropoli, kde se narodila a prožila celý svůj dosavadní život, totiž bydlí její otec a matka. Jsou už přes deset let rozvedení a zhruba polovinu z této doby Klára Suchánková pendluje mezi nimi ve střídavé péči. „Bojím se, že mi nebudou chtít platit pronájem bytu a budu muset dál bydlet u jednoho z nich,“ vysvětluje svůj plánovaný útěk na vysokoškolskou kolej. „A to už rozhodně nechci.“

Když Klára vypráví o svém dětství, nepřipomíná to noční můru, jakou známe z výročních zpráv linek bezpečí. V jejích vzpomínkách nezazní ani náznak týrání, zanedbávání nebo zneužívání, její rodiče jsou podle všeho celkem normální lidé. Citlivá dlouhovlasá slečna má za sebou „jen“ trochu dramatičtější verzi toho, co v dnešní době zažívá skoro polovina všech dětí – totiž rozvod rodičů a jeho následky… Celý článek najdete zde www.respekt.cz/tydenik/2017/23/krasny-novy-rozvod?issueId=100209).

Výlučná nebo střídavá péče? Víme, o čem je řeč?

Výlučná ani střídavá péče nejsou určeny rozsahem času, který jeden a druhý rodič tráví s dítětem. Jsou možné úpravy střídavou péčí, kdy jeden rodič obstarává 20% péče, na druhé straně je možná úprava svěření dítěte do výlučné péče, přitom druhý rodič má právo styku po dobu 40 % času. V čem je tedy rozdíl?

V prvé řadě je třeba si ujasnit, co to je vlastně ta „péče“. Zákon ji definuje jako povinnost a právo péče o zdraví, tělesný, citový, rozumový a morální vývoj. Součástí péče ale podle zákona není výchova a vzdělávání, tedy tuto povinnost a právo má i rodič, kterému dítě nebylo svěřeno do péče. Stejně tak není dotčeno jeho právo na rozhodování o místě bydliště dítěte, o volbě vzdělávání, důležitých lékařských zákrocích a o správě jmění dítěte. V tom rozdíl mezi střídavou a výlučnou péčí také není.

Zákon ale už nedefinuje, co je to styk (ten je samostatnou součástí rodičovské odpovědnosti). Při doslovném výkladu jej lze pojímat, jako že dítě a stýkající se rodič jsou spolu, ale ten nepečuje, (nepere, nevaří, neošetřuje, nezajišťuje jeho emocionální a mravní rozvoj apod.) tedy v podstatě spolu jen jsou. Zcela mimo stojí vyživovací povinnost, která ani není součástí rodičovské odpovědnosti.

Rozdíl výlučné a střídavé péče lze vysvětlit na situaci, kdy časový prostor pro oba rodiče je naprosto totožný. Situace: dítě je u otce od středy večer do neděle večer (4 celé dny) v jednom týdnu za 14 dní. Tedy u matky je zbývajících 10 dnů ze 14 dnů.

Tento stav je možné upravit jak svěřením dítěte do výlučné péče matky a právem otce na styk s dítětem, ale i svěřením dítěte do střídavé péče.

Jaký je právní stav při výlučné péči matky:

  • Matka je povinna zajistit péči ve 100 % času, tedy i v situaci, kdy otec právo styku nevyužije.
  • Otec nemá vymahatelnou povinnost se s dítětem stýkat, tedy vymezený rozsah styku nemusí využít.
  • Dítě nemá vymahatelné právo na péči otce, ale ani na styk (tj. z pohledu dítěte tu není právní záruka, že otec bude o dítě ve vymezeném času pečovat nebo se i jen stýkat).
  • Výživné ve finančním vyjádření je stanoveno pouze otci. Tím jeho vyživovací povinnost končí, nad rámec výživného nemusí vynaložit ani korunu (tj. nemusí přispívat na kroužky, na rovnátka, na tábory, na koupi dražší elektroniky apod.).
  • Matce není uloženo, aby jakkoliv finančně přispívala na výživu dítěte v době, kdy je dítě u otce. Toto se opírá o výklad pojmu styk, kdy jeho součástí není žádná péče otce (vaření apod.).
  • Příbuzní otce nemají právo se s dítětem samostatně stýkat – tedy fakticky je nepřípustné, aby dítě jelo v době styku na prázdniny k dědečkovi bez otce. Rovněž přebírání dítěte a předávání zpět musí zajišťovat výhradně otec, nemůže to svěřit jiné osobě.
  • Při předávání má dítě větší batoh, protože veškeré věci má pouze u matky a musí si je brát k otci.
  • Právo na styk je právem otce, tedy by měl pro dítě dojet a zase ho matce dovézt.

V případě střídavé péče stejného rozsahu pak platí opačný stav:

  • Každý z rodičů je povinen zajistit péči ve „svém“ času, tedy i v situaci, kdy se mu to nehodí, péče je povinnost obou rodičů, ale může pověřit dohledem jinou osobu.
  • Otec má povinnost o dítě pečovat a s dítětem se stýkat, v případě porušení se lze domáhat výkonu rozhodnutí uložením pokuty, kterou matka může čerpat z evidence pokut soudem na potřeby dítěte.
  • Dítě má právně zajištěno právo na péči otce, má právo na styk s otcem (tj. z pohledu dítěte tu je právní záruka, že otec bude o dítě ve vymezeném času pečovat).
  • Výživné ve finančním vyjádření je stanoveno oběma rodičům na dobu, kdy je dítě u druhého rodiče, nad to se oba rodiče podílí na nákladech společných nebo dohodnutých, jako jsou kroužky, rovnátka, tábory, na koupi dražší elektroniky apod., pokud se na těchto nákladech dohodnou nebo jsou povinné (v souvislosti se školou, zdravím apod.) Pokud se nedohodnou, hradí takové náklady samostatně pro dobu své péče.
  • Matka tedy finančně přispívá na výživu dítěte v době, kdy je dítě u otce. Toto se opírá o stanovisko Ústavního soudu, že výživné ve finančním vyjádření se stanovuje rodiči tehdy, pokud neplní svou vyživovací povinnost péčí, a to i částečně.
  • Příbuzní otce mají právo se s dítětem samostatně stýkat, dítě může jet v době péče otce na prázdniny k dědečkovi bez otce. Rovněž přebírání dítěte a předávání zpět může zajišťovat otcem pověřená osoba.
  • Při předávání má dítě menší batoh, protože své věci má u obou rodičů.
  • Oba rodiče jsou povinni pečovat a od toho je odvozena povinnost si pro dítě k druhému rodiči dojet (někdy se řeší opačně, že dítě ke druhému doveze).

Střídavá péče tedy není o rovnosti času, ale o rovnosti právního postavení a o právním zajištění dítěte.

Pokud oba rodiče pravidelně o dítě pečují v jakémkoliv poměru, pak by měla být péče zásadně upravena ve formě péče střídavé. Pokud dítě u každého z rodičů pravidelně přespává, nejedná se o styk, ale o faktickou péči, proto by to tak mělo být i upraveno. Právní forma tzv. širokého styku je nezákonné obcházení střídavé péče s nestejným poměrem péče rodičů.

Jiná situace je tehdy, pokud jeden z rodičů nemůže garantovat pravidelnost péče, tedy dostát pravidelně své povinnosti o dítě pečovat. Pak má smysl právní úprava svěření dítěte do péče jednoho rodiče.

Není racionální důvod, proč dosud upravovaný širší styk neupravit v právní formě střídavé asymetrické péče. V obou úpravách je potřeba komunikace a dohody, určitá podobná míra spolupráce. Podstatné je, že při právní formě střídavé péče není žádný z rodičů nadán většími právy a druhý většími povinnostmi. Nerovnoprávné postavení vede ke zneužívání takového postavení, matka šikanuje otce při finančních nesnázích, při obtížích s dopravou dítěte, otec zase může matku šikanovat naložením celé péče na ni a zatajováním příjmů. Proto, že oni takovou povinnost nemají. Pokud by oba měli tytéž povinnosti, rozmysleli by si takové zneužití, protože by se příště mohlo obrátit proti nim. Obecně je vyšší ochota finančně se podílet na nákladech péče, čím větší podíl péče rodič zastává.

Právní forma střídavou péčí je možná i při velkých vzdálenostech, i při kojení. Jde jen o to dobře rozvrhnout čas, respektovat druhého rodiče a zejména respektovat práva dítěte na péči toho druhého rodiče.

Pokud rodič dítěti vyloženě neškodí, není důvod dítě práva na jeho péči zbavovat.

Jak upravit péči o malé dítě

Přijdou-li k soudu rodiče kojence, batolete nebo dítěte mladšího 5 let, je v drtivé většině případů jasné, jak to skončí. Svěření dítěte do péče matky, omezený styk s otcem, občas i bez přespání, zafixování stavu z věku malého dítěte na dlouhou dobu. Jde to udělat jinak?

Samozřejmě, že jde. Právě u malého dítěte, kdy ještě není žádná deformace vztahů mezi dítětem a rodičem zapříčiněná sporem nebo dokonce ovlivňováním, by soudy měly provést úpravu při zájmu obou rodičů o péči poměrně rychle – vyslechnout si možnosti a přání rodičů, jak by o dítě chtěli pečovat v současnosti a v budoucnosti a rozhodnout o úpravě péče s proměňujícím se poměrem péče obou rodičů v průběhu následujících let.

Je logické, že u kojeného dítěte bude potřeba, aby o dítě pečovala více matka, zejména právě kvůli kojení. Biologii prostě nejde pominout a domáhání se 50:50 i ve věku kojence není úplně nejšťastnější řešení. Na druhou stranu není možné směšovat biologicky podmíněnou nerovnost rodičů s nerovností právní. Soudy by právě ve vývojové fázi dítěte, která zakládá tu biologickou nerovnost rodičů, o to důsledněji měly chránit právní rovnost rodičů, tedy zachování rovných práv a povinností. A zejména práva dítěte na péči nejen matky, ale i otce.

Pro takový postup je opora i ve vývojové psychologii, kdy dítě si v nejútlejším věku do cca půl roku, vytváří primární vazbu (nebo vazby při srovnatelné péči obou rodičů), od půl roku do zhruba třech let probíhá fáze ukotvování dítěte v rodinných vztazích, po třetím roce se dítě již bezpečně zakotvené v rodině vydává do širší společnosti lidí. A zde je zásadní chyba rozhodování soudů, kdy nerespektují právě potřebu malých dětí ve věku od půl roku do třech let zajistit si bezpečné vztahy v rodině, tedy v prvé řadě s otcem (je-li primárním pečovatelem matka). Pominutí této vývojové fáze, absence navázání bezpečného vztahu s otcem do třech let věku, může být zásadním handicapem dítěte pro další vývojovou fázi, adaptaci na širší vnější vztahy. S rizikem regrese ve vývoji, pokud je dítě nepřipravené a neukotvené v rodinných vztazích zatíženo adaptací na školku apod.

Soudy mají podle nového občanského zákoníku rozhodovat o tom, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat. Podstatné je slovo „napříště“. Znamená, že by úprava měla být nařízena tak, aby pokrývala příští dobu, pokud možno tak, aby do úpravy nebylo nutné v budoucnu zasahovat, pouze s výhradou závažné změny poměrů v rodině. Tento přístup podpořil i Ústavní soud, když uložil soudům rozhodovat v určité perspektivě.

Jako inspiraci odkazuji na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor (15 Co 565/2015-160 ve věci 6 Nc 781/2015 okresního soudu v Pelhřimově), který byl vydán u dítěte za trvání rodičovské dovolené matky, úprava byla provedena ve čtyřech různě upravených obdobích, kdy poslední začínalo 4 roky po vynesení rozsudku. Důvodem pro tuto úpravu byl překotný vývoj dítěte v předškolním období, kdy je potřeba pružně a předvídatelně (a pozvolně) reagovat na jeho měnící se potřeby.

Pokud ale soud udělá rigidní úpravu k aktuálnímu věku a vývojové fázi dítěte, rozhodne nikoliv o péči „napříště“, ale „pro nyní“. Fakt, že dítě je malé, kojené, útlého či batolecího věku apod., je skutkovou okolností, která by měla být klíčovým východiskem pro rozhodování. Ale nikoliv pro rozhodnutí, jako by dítě mělo v této vývojové fázi ustrnout, ale právě s respektem k nevyhnutelnosti dalšího vývoje a sociálních a vývojových potřeb.

Pokud je ale součástí skutkového stavu nevyhnutelný vývoj dítěte, pak součástí rozhodnutí o „napříště“ musí být i zohlednění této okolnosti. Rozsudek, který tuto okolnost nezohlední, je nesprávný. Bohužel ani psychologové neuvažují v tomto dlouhodobějším horizontu a neumí doporučit soudům vyhovující úpravu proměňující se v čase tak, aby sledovala vývoj dítěte. Tím jsou rodiny zcela zbytečně zatěžovány dalšími a dalšími spory, protože díky vývoji dítěte je další úprava nevyhnutelná. Společně s dobou trvání soudních sporů je tak dítě nepřetržitě středobodem soudního sporu rodičů, což rozhodně není k jeho prospěchu.

Okolnost, že se dítě bude dále vyvíjet, může soud zohlednit nařízením postupně se měnící úpravy v právním režimu střídavé péče podle očekávaného vývoje dítěte, tedy např. v prvním půlroce péči otce 3x týdně ve všední den od 15 do 18 hodin, a o víkendech každý den 2x po třech hodinách, ve druhém půlroce je možné péči rozšířit na 6 hodinové úseky, tedy s příkrmem a jednou přestávkou v kojení, od jednoho roku s dalším rozšíření a postupně péči otce lze rozšiřovat a měnit frekvenci předávání mezi rodiči až k cílovému stavu rovnoměrné nebo přiměřeně vyvážené péče. Samozřejmě i v této proměnlivé úpravě je třeba vyhodnotit možnosti rodičů, plány ohledně nástupu matky do zaměstnání a rozložení rodičovského příspěvku, ohledně plánované délky kojení, vzdálenost bydlišť a další okolnosti. Tedy tyto úpravy mohou být různé, u nekojených dětí je možné v souladu s teorií attachmentu rozvíjet primární vazbu na oba rodiče už od novorozeneckého věku.

Podstatné je, že taková řešení zajišťují poměrně solidně rozvržení péče úměrně věku a očekávaným potřebám, není nutné opětovně chodit k soudu, když úprava pro kojence se stane v roce a půl zcela nevyhovující. Důležitým faktorem je i právní jistota obou rodičů, kdy kupř. otcové by byli vstřícnější k dlouhodobějšímu kojení, pokud by měli zajištěno, že kojení nebude překážou jejich péče v pozdějším věku. Jde o postup, jímž je zohledněna přirozená biologická odlišnost rolí matky a otce při zachování právní rovnosti rodičů a zejména je zajištěno plynulé přizpůsobování rozvržení péče mezi rodiče vývojové fázi a potřebám dítěte.

Změnová řízení by měla být zahajována pouze tehdy, pokud se vývoj a okolnosti významně změní v průběhu péče proti předpokládanému vývoji. Je bohužel rozšířeným klišé, že střídavá péče je nevhodná pro předškolní děti a nemožná pro předškolkové. Přitom podle zkušeností je to přesně naopak, malé děti jsou výrazněji fixovány na pečující osoby (nikoliv nutně jednoho primárního pečovatele), zatímco starší děti jsou již více vázány na okolní prostředí, kamarádky, místo bydliště, svůj soukromý prostor. Malé děti výrazně lépe snášení ono „stěhování“ mezi místy bydlišti rodičů, protože jsou závislé na osobách pečovatelů. Malé dítě lépe zvládne pobyt v jiném prostředí s osobou, na kterou je zvyklé, než pobyt v prostředí, na které je zvyklé, ale bez přítomnosti běžně pečující osoby.

Stejně tak pro budování vztahu rodič-dítě je častý a bezpečný kontakt s oběma rodiči důležitý zejména v útlém věku, ve vyšším věku je již vztah vybudován a není problém delší odloučení. Současná praxe, kdy jsou zejména malé děti zbavovány časté a delší přítomnosti otce, je pro tyto nejmenší děti zhoubná a poškozuje vztah s otcem i do budoucna, včetně rizika obtížné adaptace v následující socializaci dítěte. Soudy by tyto zákonitosti vývoje dětí měly brát v úvahu, nevylučovat otce zejména z péče o nejmenší děti, chránit vztah dítěte a otce a poskytnout otci právní jistotu, že díky nízkému věku dítěte v době rozchodu nebude z péče vyřazen proti své vůli navždy. A tohoto cíle lze dosáhnout právě právní formou asymetrické střídavé péče s proměnlivou úpravou do budoucna s rozšiřující se péčí otce.

Žena nemá ve vztahu stejná práva jako muž

…..jejím zájmem by mělo být manželství

V domácnosti a ve vztazích mají ženy mnohem víc povinností než muži. Ve vztahu však obecně právo neplatí. V rodinách platí právo silnějšího!

Cesta ke spokojenému a funkčnímu manželství je vrátit se k ženskosti a umění svádět, ke kouzlu, kterým žena na muže působí po celá staletí. Toto doporučuje specialistka na rodinné právo JUDr. Daniela Kovářová.

Ženy, dámy, dívky inspirujme se…

https://video.aktualne.cz/dvtv/kovarova-zena-nema-ve-vztahu-stejna-prava-jako-muz-jejim-zaj/r~e5eeae9eb5ff11e590ec0025900fea04/?redirected=1494150439

Život „za katrem“

Vězení pro dluh na výživném – ukazujeme život „za katrem“

Jen „málokdo je takový sebemrskač, aby chtěl dobrovolně do vězení. Být v uzavřeném prostoru bez možnosti svobodně se rozhodovat a pohybovat a pouze plnit příkazy někoho jiného“ a hlavně se nevidět s dětmi, nemít možnost pracovat ani za minimální mzdu, nemít možnost ovlivnit rozdělení svého případného výdělku (průměrný hrubý měsíční příjem vězně je 3 500 Kč a nezaměstnanost se pohybuje okolo 55 %).

http://zpravy.idnes.cz/virtualni-prohlidka-veznice-dg8-/domaci.aspx?c=A170327_124644_domaci_cen

 

NÁSTUP DO VĚZENÍ ČI SMRT OTCE PLATÍCÍHO VÝŽIVNÉ a KDO BUDE PLATIT VÝŽIVNÉ MÍSTO NĚJ?

DOTAZ:

Je mi 22 let, studuji VŠ a nadále budu. Otec mi platí výživné. Otázka: Kdo bude platit výživné v případě smrti plátce nebo jeho odnětí svobody a nástupu trestu? Babička a dědeček, tedy prarodiče? Děkuji M.

ODPOVĚĎ:

V případě smrti Vašeho otce by jeho vyživovací povinnost vůči Vám samozřejmě skončila. Pokud je Váš otec poživatelem invalidního či starobního důchodu nebo ke dni smrti splní potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod, podmínky nároku na starobní důchod nebo zemře v důsledku pracovního úrazu či nemoci z povolání, budete mít po dobu, kdy budete nezaopatřeným dítětem (nejdéle do 26 let věku) nárok na sirotčí důchod. Případné dlužné výživné se stane předmětem dědictví a budete jej moci vymáhat po dědicích Vašeho otce.

Pokud otec nastoupí do výkonu trestu odnětí svobody, bude do značné míry záležet na tom, zda mu bude umožněno pracovat. Je-li mu umožněn výkon výdělečné činnosti, vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoví, kolik lze z jeho výdělku použít na úhradu výživného. Srážky z výživného se pak provádí na základě rozhodnutí soudu, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (odměny odsouzeného). Tímto způsobem je hrazena jak částka výživného splatná po dobu výkonu trestu, tak dlužné výživné. Jestliže Váš otec ale nebude mít výdělečné ani majetkové možnosti k hrazení výživného – buď proto, že bude práce neschopen, nebo proto, že mu správou věznice nebude žádná práce přidělována, nelze mu za tuto dobu ukládat placení výživného.

Pokud by Váš otec nemohl svou vyživovací povinnost plnit z objektivních důvodů (což by mohl být případ výkonu trestu bez výdělečné činnosti), může vyživovací povinnost přejít z rodičů dítěte na prarodiče. Pokud se rozhodnete návrh na určení výživného prarodičům k soudu podat, je zapotřebí myslet na to, že soud zahájí řízení proti všem prarodičům – tedy nejen proti rodičům Vašeho otce, ale také proti rodičům Vaší matky. Každému z prarodičů je pak vyživovací povinnost upravena samostatně podle jeho schopností a finančních možností. Pokud by finanční situace Vašich prarodičů z otcovy strany byla špatná, může pak dojít i k situaci, že by bylo výživné určeno pouze Vašim prarodičům z matčiny strany.

 

Převzato z http://www.bezplatnapravniporadna.cz/online-zdarma/vyzivne-alimenty/23720-smrt-otce-platiciho-vyzivne-kdo-bude-platit-vyzivne-misto-nej-prarodice.html