3. Omezení použití fiktivního příjmu a s tím spojené principy

Situace a důvody:

V současné době je příjem, z něhož se vyměřuje výživné, často stanovován soudy podle § 913 zákona 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen o.z.), tj. z:

  • teoreticky dosažitelného příjmu na základě potenciálních v minulosti dosažitelných příjmů a dále
  • aktuální nabídky na trhu práce (bez ohledu na skutečné možné přijetí na tuto pozici);
  • hrubého fakturovaného příjmu sníženého pouze o výdaje, které soud subjektivně uzná či je stanoví znalec v případě, že dotyčný výdaje stanovil dle §7 odst. 7 a 8 zákona 586/1992 Sb. o daních z příjmů.

Takto stanovené příjmy se tak často liší od reálně dosahovaných příjmů, a to i při řádném prokázání všech zákonem vyžadovaných náležitostí pro účely daňové a pojistné. Tento přístup navíc omezuje svobodu rozhodování povinného o volbě profese, která není závislá pouze na maximalizaci příjmu, ale i jiných faktorech. S tím souvisí i přihlížení k dalším vyživovacím povinnostem povinného a péči o další vyživované osoby, které jsou v zákoně velmi nedostatečné. Příkladem pro ilustraci mohou být poklesy mzdy/platu/fakturace způsobené zkrácením úvazku, omezením zahraničních cest a cestování mimo domov a příspěvky s tím související, prémie zaměstnavatele za přesčasy/extrémní nasazení/práci o víkendech, fixní a variabilní částky mzdy, rizikový přípatek za práci aj.

Za podstatnou vadu stanovení výživného, a i příčinu neplnění této povinnosti, lze považovat fakticky hraniční výměru výživného, kdy povinnému není ponechán žádný prostor de facto ani pro nemocenskou z důvodů např. chřipky (týdenní výpadek příjmu, který je nahrazen dávkami v nemoci sníží čistou mzdu o zhruba 1/5, tyto prostředky musí rodič dorovnat z jiných zdrojů), natož pro výchovné působení na potomka prostřednictvím vlastního výdělku. Povinnému rodiči jsou ukládány povinnosti svazující ho výrazně více než běžného rodiče. Zejména je zasahováno do jeho kompetence hospodařit se svým výdělkem. Výsledkem je neúměrný zásah do rodinných vztahů, fakticky přinucení povinného plnit v míře nejvyšší, ačkoliv proti této povinnosti neexistuje právo výchovně působit. Toto je i zdrojem konfliktů rodičů, kdy pro rodiče, jemuž je dítě svěřeno do péče, je jednodušší mít vše jisté a vymahatelné a nemá sebemenší motivaci udržovat s povinným přiměřené vztahy, natož motivovat svěřené dítě k pozitivnímu vztahu k povinnému. Toto vede k zásadním deformacím vztahů povinného s druhým rodičem i dítětem a je to i v rozporu se zájmy dítěte. Stát by měl do těchto vztahů zasahovat pouze v míře nezbytné (princip proporcionality), tj. pouze tehdy, pokud dojde k hrubému nepoměru příjmových a majetkových možností rodiče a dítěte. I rodiči, kterému není dítě svěřeno do péče, ale zůstává mu plné právo a povinnost výchovy a vzdělávání potomka v rámci rodičovské odpovědnosti (§ 858 o.z.), by měly být ponechány finanční prostředky na výchovné působení. Výživné by mělo být odvozeno výhradně od prostředků nutných pouze na péči (péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj – opět srov. § 858 o.z.), nikoliv na výchovu a vzdělávání či dokonce tvorbu jmění, neboť tato kompetence by měla zůstat zachována i rodiči, jemuž dítě do péče svěřeno není (opět srov. § 858 o.z.).

Řešení:

Upravit § 913 – § 915 o.z.;

§ 913

(1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho příjmové poměry a příjmové poměry povinného.

(2) Při určení rozsahu výživného je třeba přihlédnout k tomu, jestli povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; současně se přihlédne i k péči o rodinnou domácnost a péči o další osoby, nákladům na dopravu nezletilého mezi rodiči a k dalším nákladům, které jsou spojeny s péčí o oprávněného, a k dalším vyživovacím povinnostem povinného.

(3) V případě, že příjmové poměry jsou v hrubém nepoměru ke schopnostem, možnostem, majetkovým poměrům a životní úrovni povinného, je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika nebo nevlastní jiný hmotný či nehmotný majetek.

(4) Příjem osoby se stanoví jako úhrn jejích započitatelných čistých příjmů snížený o daňové zvýhodnění a sociální dávky uplatněné ve prospěch jiných osob než povinného a oprávněného.

§ 914

(1) Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich odůvodněným potřebám oprávněného a jeho příjmovým poměrům, a to v poměru rozsahu jejích výživného stanovených dle § 913 o.z. jednotlivým povinným samostatně.

(2) Je-li více osob oprávněných, které mají vůči povinnému stejné postavení, odpovídá rozsah výživného každého oprávněného poměru odůvodněných potřeb všech oprávněných s přihlédnutím k jejich příjmovým poměrům a okolnostem uvedeným v § 913 odst. 2. Celkový rozsah výživného vůči všem oprávněným musí respektovat ustanovení    § 915 odst. 1 o.z.

§ 915

(1) Rodiče jsou povinni zajistit dítěti životní úroveň, která není v hrubém nepoměru s jejich životní úrovní.

(2) Dítě je povinno zajistit svým rodičům životní úroveň, která není v hrubém nepoměru s jejich životní úrovní.

(3) Toto hledisko předchází odůvodněným potřebám oprávněného a příjmovým poměrům povinného.

V případě nejasnosti čistého příjmu nežádat znalecké zkoumání příjmu, ale vyžádat si vyjádření Finančního úřadu jakožto orgánu veřejné moci (§ 127 o.s.ř.).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *